aktuality
o nás
Lidé
Stanovy
Členství
Kalendář akcí
Spolupracovníci
Diskuzní fórum
Archiv
Odkazy
Kontakt
   
Archiv
 
Jednotný volební systém do Evropského parlamentu bude jednou z důležitých diskusí nejbližšího období po rozšíření Evropské unie. Otázka zní, zda přejít na jednotný volební systém či nikoliv. Jaké jsou výhody a nevýhody a jaká jsou případná úskalí tohoto kroku? Jaký by měl být případný volební systém – jakou formu by měl mít a jaké mohou být jeho možné následky, pokud by byl přeci jen nakonec přijat členskými zeměmi nové, rozšířené Evropské unie? Tyto otázky se pokusím zodpovědět v tomto textu.

Ze stranického hlediska Evropské unie je otázka volebního systému poměrně jasná. Bez jednotného volebního systému nikde nevznikne něco, co bychom mohli nazývat „evropským stranickým systémem“. Pokud má někdo v Evropské unii zájem o zrod nové, pevnější – například federativní Evropy – pak musí uvažovat o tom, zda je toto možné bez systému evropských politických stran, nebo? právě politické strany jsou základním stavebním kamenem politického systému každého celku, včetně federativní Evropy. Jednotný volební systém je snem mnohých federalistických skupin uvnitř, ale i vně Evropské unie, nesetkává se však jen se souhlasnými výroky.

Co dnes spojuje členské země Evropské unie při volbách do Evropského parlamentu, kromě toho, že jejich občané volí poslance do společného „legislativního“ orgánu EU? Není toho bohužel mnoho. Volby do Evropského parlamentu probíhají v určitém časovém rámci, který je přesně vymezen, přesto však například v ČR budeme volit v pátek a sobotu, zatímco například jinde volí jen v jeden den a to v neděli. Země mají společné také to, že všechny volí své europoslance na jasně vymezené období, tj. na období pěti let. Existuje i společné vymezení postavení funkce europoslance, tj. neslučitelnost výkonu mandátu poslance Evropského parlamentu a národního poslance či člena vlády. Všechny tyto body jsou ale velice slabým odleskem toho, co by pro Evropský parlament znamenalo zavedení jednotného volebního systému. Všechny výše uvedené body jsou vlastně ničím – kolikrát do roka se stane, že dvě či více zemí v Evropě pořádá volby ve stejném datu, kolik zemí v Evropě má stejnou délku volebního období, vzájemnou neslučitelnost funkcí? Takových případů najdeme spoustu, a proto pro volby do EP neznamenají tyto společné aspekty nic zvláštního.

Je nutné vytvořit evropský volební systém nebo je lépe zachovat stávající systém národních volebních zákonů? Myslím, že Unie směřuje k jednotně. Nejsem si ale jist, zda již v první fázi by mohlo dojít k okamžitému přepuštění kandidátních listin na evropskou úrove?. Dosud neexistují evropské politické strany, chápáno ve smyslu, že nynější „evropské strany“ jsou – a v nejbližší době pravděpodobně i budou – stále jen nadnárodními federacemi národních politických stran, které se spojují na základě ideologické příbuznosti. To je ostatně důvod k zamyšlení, zda by se národní strany byly schopny dohodnout na celoevropské kandidátní listině pro volby do EP. Evropská politika je sice více kultivovanější a pragmatičtější než ta, kterou známe z prostředí České republiky, ale i přesto nelze předpokládat, že by se národní strany byly schopny dohodnout se na tom, kdo povede kandidátní listinu, kdo bude na druhém místě, jaká strana bude mít větší zastoupení, atd. Málokdo si dnes asi dovede představit situaci, že budu volit například kandidátku Evropské liberální, demokratické a reformní strany a přitom by pořádně neznal deset kandidátů, kteří by předcházeli českého liberála. Systém jednotné kandidátky se mi proto jeví v současnosti nemožný a neprosaditelný.

Existuje však i jiná možnost - jednotný volební systém do Evropského parlamentu vytvořený tak, že každá země bude mít své kandidátní listiny a společný bude například jen přepočet hlasů na mandáty. Tento systém by se již teoreticky dal nazvat jednotným volebním systémem do Evropského parlamentu, ale přeci jen by stále nespl?ovat některé definice, které jsem si v průběhu textu vytkl pro pojmenování systému „systémem evropským“. Hlavní součást, kterou by postrádal by byla právě jednotná kandidátní listina, nebo? by přetrvaly národní kandidátní listiny. I přesto nelze tento mezistupe? mezi národními volebními systémy a nadnárodním evropským volebním systém opomenout. Bez mezistup?ů nelze v určitých věcech postoupit dále a pro mnohé členské státy v Evropské unii bude jistě velmi těžké přistoupit na to, aby byl zaveden další a to poměrně silný supranacionální prvek evropské integrace. Když však už jsem u tohoto systému, tak je důležité uvést to, co musí jednotný volební systém obsahovat. Bezesporu jedním z nejdůležitějších bodů je přepočet volebních hlasů na mandáty. Pro Unii bych navrhoval využití poměrného volebního systému s přirozenou volební klauzulí. Inspiraci pro evropský volební systém nacházím v nizozemském volebním zákoně, kde je využívána přirozená volební klauzule (tj. počet odevzdaných hlasů / počet přidělovaných mandátů. Například 5mil. odevzdaných hlasů v ČR / 24 europoslaneckých mandátů = 1 mandát pak odpovídá asi 209tis. obyvatel. V přepočtu na procenta by volební kvóta byla někde u hranice 4%). Proč právě tento systém? Je jasné, že Evropská unie není jen společenstvím států, ale především pak společenstvím národů, na které je stále více upozor?ováno. Budoucí Evropa není Evropou národních států, ale Evropou regionů, kde jednotlivé regionální sdružení prosazují své cíle a snaží se získat co nejvíce vlivu. I proto je nutné vytvořit takový volební systém, který zajistí přiměřenou reprezentaci všech zájmů, myšleno tím především národně-regionálních. Nepůjde však zde již o moderní dobou vytvořené národy jako jsou Poláci, Italové či Francouzi, ale o menší a historicky starší národy jako jsou Baskové, Vlámové, Skotové, atd. Tyto skupiny musí mít svou reprezentaci, aby mohly více spolupracovat na užší meziregionální bázi. Kdybychom například zachovali dnešní německý volební systém se svou 5% volební klauzulí, tak hypoteticky vzato bylo velmi složité, aby Regionální strana Sárska uspěla ve volbách, a poté by na úrovni EP vytvořila aktivní spolupráci např. se Stranou Alsaska-Lotrinska (počet hlasů nutných pro získání mandátu by se v Německu dle navrhovaného systému snížil ze 3mil. na asi 606tis.). Přirozená volební klauzule tak dává těmto stranám větší šanci na volební úspěch a možnost prezentovat své názory.

Výše uvedená část textu má osvětlit, proč je nutné spolu se zavedením jednotného volebního systému do Evropského parlamentu hovořit také o formě tohoto systému a změkčení pravidel pro menší – regionální či etnické – formace. Evropská unie je založena na dohodě, kompromisech, sblížení se v názorech. Právě poměrný volební systém posílí nutnost konsensu, v evropské politice se objeví dosud nezastoupené skupiny, které mohou (ale také nemusí) mít flexibilnější přístup k integrační problematice, skupiny které nejsou dosud „zkorumpovány“ mocí, regionálně silné a pro rozvoj regionu nepostradatelné, celostátně však bezvýznamné strany (příklad baskická EAJ-PNV). Tyto aspekty mohou Evropské unii pomoci v dalším rozvoji a prohlubování integrace, stejně jako v posílení demokratických principů uvnitř samotných institucí Evropské unie a rozvoji regionální spolupráce.

Dalším důsledkem vytvoření evropské kandidátní listiny by bylo omezení vlivu extrémních národně-radikálních stran. V této souvislosti nejde ani tak o krajně pravicová nebo levicová seskupení, ale především o politické strany, které se staví proti prohlubování integrace, a které na národní úrovni získávají preference ve volbách do EP jen díky fenoménu antievropanství. Pojem extrémní není v tomto smyslu myšleno jako „extrémistické“, ale je tím myšlen poměrně radikální názor na vývoj evropské integrace (do této skupiny stran bych například zařadil dle mého názoru více než radikální ma?arskou stranu MIÉP či francouzskou stranu Lov, rybolov, příroda a tradice). Rozdíl mezi radikálním a extrémním přístupem je v ohledu evropské integrace jasně viditelný (radikálové kritizují EU a požadují zásadní změnu, extrémní strany jsou jasně proti EU a chtějí konec integračního procesu). Je totiž otázkou, jak by tyto antievropské strany dokázaly navzájem spolupracovat. Jejich politický a ideový program je založen na boji proti další prohlubující se integraci, a proto je nutné se ptát, zda by si byly schopny udržet svůj elektorát, když by se vlastně integrovaly navzájem. Proti jejich úspěchu by hrál i fakt, že v případě samostatné kandidatury by neměly sebemenší šanci se na úrovni EU prosadit (a to ani u stran působících v nejlidnatějších zemích Unie – strana by musela získat kolem 20mil. hlasů, což je absolutně nereálné). Strany stavící se proti Evropské unii, nazvěme je antievropskými stranami, si zakládají své volební programy na kritice evropské integrace a na obhajobě národní identity. Bylo by velkým paradoxem, kdyby vznikla jakási Antievropská strana a není snad ani pravděpodobné, že by se k tomuto kroku tyto strany odhodlaly. Co by tímto strany získaly? Dle mého názoru nic. Volil by snad někdo z Čechů evropskou stranu, která by měla ve vedení politika z britské UKIP, volil by Brit stranu, kterou by reprezentoval německý Republikán? Myslím, že ne. Jednotlivé strany by jen ztratily voliče, nebo? ti by se cítili zhrzeni tím, že se jejich „národní či nacionální“ strany integrují. To slovíčko „integrují“ pro ně samotné zůstává velkým tabu. A proč by neuspěly jednotlivé národní strany? Teoreticky je jistě možné, že by například holandskou antievropskou koalici stran SGP/CU volilo 50% národa a strana by tak získala 10 z holandských mandátů, ale jakou sílu to představuje ve skoro sedmisetčlenném Evropském parlamentu? Velkým problémem všech stran by se mohlo stát i financování volebních kampaní a následné vyplácení nárokovaných finančních prostředků za získané hlasy. Kdyby byl zaveden jednotný volební systém, muselo by se v každém členském státě pravděpodobně přistoupit k novelám zákonů o politických stranách, což by byla opravdová revoluce na poli legislativy stranických systému.

Jaká jsou úskalí zavedení jednotného volebního systému při volbách do Evropského parlamentu? Tím největším úskalím je zcela jistě pozice jednotlivých členských státu Unie. Některé státy, které uvažují o EU spíše jako o ekonomickém, než politickém společenství, by měly problém uvažovat o dalším posílení integrační spolupráce a při tomto je nutno přiznat si, že zavedení společného volebního systému je velmi silným integračním posunem. Zavedením tohoto systému by zcela jistě byla posílena legitimita Evropského parlamentu a je zde možnost, že by si EP vynutil větší pravomoci, což by znamenalo další možné omezení členských států. Fakticky by to vedlo k vytvoření federativního modelu, což je pro mnohé země EU absolutně nepřijatelné.

Systém však nepřináší jen úskalí, ale také jisté a pro budoucnost Evropské unie neocenitelné výhody, tedy alespo? dle mého chápání, jako eurofederalisty a liberála. Jak jsem již uvedl výše, došlo by k dalšímu prohloubení evropské integrace, k posílení či spíše k vytvoření evropských politických stran v pravém slova smyslu, strany by začaly prezentovat celoevropské volební programy a musely by tak přijat jasnější závazek body svého programu realizovat a neschovávat se za to, že za vše je vlastně odpovědná Komise a Rada. Co by tedy bylo výsledkem zavedení jednotného volebního systému? Jistým výsledkem by byla další federalizace Evropské unie a to i nepřímo tak, že by si národní politické strany zvykly více kooperovat a svou „kooperačně – integrační“ politiku by pak přenášely i do národních politik.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že jsem přesvědčen o tom, že Evropská unie a Evropský parlament potřebují jednotný volební systém pro eurovolby. Posílí se tak legitimita Evropské unie, legitimita Evropského parlamentu a odstraní se tak jistá část demokratického deficitu evropských struktur. Evropská unie se bude více regionalizovat a místní spolupráce, na které je založena každá základní spolupráce, dosáhne vyšší efektivity. Při všech argumentech pro i proti, které jsem v tomto textu uvedl, se jednoznačně stavím pro zavedení jednotného evropského volebního systému pro volby do Evropského parlamentu.

autor Martin Habá?


  Přílohy ke stažení

 
Praha není jen Královská cesta
  Základní informace

Prevence stresu a pracovního vyhoření pro učitele
  Základní informace


Evropská unie pro studenty
  dokumenty grantu

Reforma veřejné správy
  Změna volby senátorů
  Přímá volba starostů

Film k projektu "Prevence stresu a pracovního vyhoření pro učitele"
Film
Video ze semináře "Prevence stresu a pracovního vyhoření, Seč 2007"
Video Seč 2007
Naše stránky podporují
Výzva k očistě české politiky od korupce
www.politikon.cz
 
 
Město PrahaSNK Evropští DemokratéBlue System